Články pouze od jednoho autora pod unikátním kódem "tb4"
† 02. 03. 2010 | kód autora:
TB4Co bylo první, slepice nebo vejce? Nevím, proč ale teď mě to tak napadlo. Je to začarovaný kruh, ale všechno se musí nějak vyřešit. Nebo ne? Jsou opravdu otázky, u kterých nenalezneme odpověď i kdybychom byly sbechytřejší? Ale proč? Všem je pointa otázky jasná : muselo to být vejce, slepice nemohla být první, protože by se neměla z čeho narodit, ale vejce taky nemohlo být první, protože ho neměl kdo snést. Takže to musela být slepice kdo byl první, ale ta to být nemohla, protože .... a takhle pořád dokola. No, někdy se možná najde člověk, kdo tuhle záhadu vyřeší, ale já spíš věřím, že ne. Některé věci asi mají být před námi skryty, a tím nemylsím jenom tuhle primitivní hádanku. Je vesmír nekonečný? A je to tak důležité? Vesmír sám o sobě je tak obrovský, že možná ani nemáme celý život planety na poznání jeho skutečných rozměrů, natož pak ještě prozkoumávat prostor za vesmírem. Nedávno jsem četl knihu Kurta Vonneguta Jatka č. 5.. V týhle knize vystupuje rasa mimozemšťanů, která chce zkoumat "lidské plémě" (ale všechno se odehrává jenom v hlavě traumatizovaného veterána z 2. světové války). A tyhle mimozemšťani se zeptají hlavního hrdiny : " proč vy lidé se tolik zabýváte hledáním odpovědí na některé otázky . Někdy prostě některé věci nemůžete vypátrat, někdy je prostě odpovědí slovo PROTO". Jinak řečeno, některé věci jsou, prostě jsou. Proč? Proto.
† 02. 03. 2010 | kód autora:
TB4Stinný svět
Já loudám se šedým lesem,
bez stromů.
Z hory vidím šedé mešto,
bez domů.
K nebesům volám : "Andělé, ve stínu nechci žít!"
Tak vznáším se k šedé obloze,
zem nezem.
Však má křídla jsou těžká, chladná neblaze.
I přesto,
šeptám : "Motýlem chci být!"
† 02. 03. 2010 | kód autora:
TB4Zase na mě padá smutno, já tomu tak prostě říkám, pro mě je to chvíle v životě, kdy se cítim opravdu na dně, kdy nerozumím světu kolem mě, jak může být tak sobecký, tak namyšlený. Je to chvilka, kdy se podívám do zrcadla a moje tvář mi připadá zničená, tak moc ošklivá. Ale říkám si, proč mít hezkou tvář, vypadat dobře, když stejnak nadosmrti zůstanu bez přátel. Takhle nějak se mi svět bortí, když na mě padá smutno. Teď nechci soucit, jen chci prostě mluvit o sobě. Já. Taky jsem na tohle světě, na téhle příšerně šťastné a hýřící planetě, tak proč proboha nemůžu být jako ostatní člověčstvo??? Jsem divnej. Ptám se na otázky beze smyslu, netrápí mě hledání jejich odpovědí, ty znám. Právě proto, že je znám sem na dně. Je to jasné jako nějaký vzorec, všechno se ubírá podle jasných pravidel a my ta pravidla známe, nemůžeme je měnit jak nás napadne. Právě takové jsou odpovědi na můj smutný život. Je to jasné proč je můj život takový jaký je a tvářit se nevědomě by byla hloupost. Ale možná, že když na jednu stranu vzorce, na tu co obsahuje moje vlastnosti, přidám nějaké další písmena, pak by se asi mohla druhá část vzorce pozměnit, možná k lepšímu.....
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
